Pauza povolena

2. 10. 2023

Nezáleží na tom, jestli vás práce neskutečně baví nebo jí berete jen jako zdroj příjmů. Odpočinek v pracovní době je zkrátka potřeba. Někteří zaměstnavatelé pauzu nastavují podle svého uvážení, jiní dělají „mrtvé brouky“ a byli by nejraději, kdyby zaměstnanci na volno zapomněli úplně. Jak to ale udává zákoník práce? A jak neodpočívat víc, než zákon povoluje?

Svatá půlhodinka

Obecným pravidlem je 30 minut přestávky. Nejčastěji se tak děje po šesti odpracovaných hodinách a často bývá tato doba využívána na oběd. Možností je taky pauzu rozdělit do dvou, které trvají půl hodiny. Ani v jednom případě však pauza do pracovní doby počítána není. Pokud jste tedy v zaměstnání 8 hodin denně, s pauzou to bude 8,5 hodiny. Pokud tento čas strávíte v práci celý a budete obědvat z krabičky mezi haldou papírů, zakládáte si nejen na zažívací problémy, ale pracujete vlastně zadarmo.

Čím větší dřina, tím delší pauzy

U zaměstnanců, kteří pracují v nepřirozené poloze, tahají těžká břemena nebo vykonávají práci obzvláště náročnou na koncentraci, je to trochu jinak. Jejich nárok na odpočinek je častější, delší a do pracovní doby se započítává. Typickým příkladem jsou například řidiči, někteří zdravotníci nebo lidé, kteří k práci potřebují speciální ochranné pomůcky omezující pohyb nebo dýchání. Tento nárok ale přichází až po dvou odpracovaných hodinách. Pozdní příchody ani brzké odchody k nárokování pauzy využít nelze.

Nepracujte od „nevidím do nevidím“

Pokud máte práci na směny, snadno se může stát, že nebudete mít volno celý týden. I tady ale zaměstnavatel riskuje a porušuje zákoník práce. Každý týden má zaměstnanec nárok na minimálně 35 hodin odpočinku. Nejčastěji se tak děje během víkendu. Ale co když vaše práce vyžaduje práci i v těchto dnech? Potom máte nárok na náhradní volno během pracovního týdne a také příplatek ve výši 10 % z průměrného výdělku.